|
|
|
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
v záruce a on byl servisní technik.
Myalenkami byl vaak jinde a pracoval %0Å„ist%1Å‚ mechanicky a rutinn%1Å‚. Hned
ráno, po pYíchodu na stojánku, mu pobo%0Å„ník velitele letky oznámil, ~e se
má v 11,00 dostavit do kanceláYe k telefonu, proto~e má na tu dobu
telefonní výzvu. Prý je to rodinná zále~itost. Od té doby nem%1Å‚l chvíli
klidu. PoYád si v hlav%1Å‚ pYevaloval, co se asi doví.
Dovodo k pYemýalení m%1Å‚l mnoho. Ji~ pYed %0Å„asem za~il nepYíjemné
pYekvapení, kdy~ se vrátil domo o den dYíve ne~ m%1Å‚l a naael ve své
man~elské posteli vedle Hanky spokojen%1Å‚ spícího tchána. Bylo zYejmé,
~e povedený tatínek mu ojí~dí ~enu a mo~ná u~ hodn%1Å‚ dlouho. Nemohl
tuait, ~e ti dva spolu incestí ji~ 20 let a za%0Å„ali s tím mnohem dYív, ne~ se
s Hankou poznal. Také se mohlo stát n%1Å‚co d%1Å‚tem, nebo n%1Å‚jaké
ne%0Å„ekané úmrtí v rodin%1Å‚.
Kone%0Å„n%1Å‚ se do%0Å„kal. PYiblí~ila se ký~ená hodina a tak 20 minut pYed
jedenáctou zaklepal na dveYe kanceláYe. `tábní písaY, %0Å„etaY základní
slu~by, jej srde%0Å„n%1Å‚ pYivítal a nabídl mu kávu. S povd%1Å‚kem pYijal a polo~il
na stol p%1Å‚tikorunu. etaY mu ji s úsm%1Å‚vem pYisunul zp%1Å‚t.
Za kávu se u nás neplatí. Stejn%1Å‚ to jde z majorova reprefondu .
BoYek vaak trval na svém.
Jen si to vezmi, vím jak to chodí, také jsem byl voják.
Chvíli si povídali o tom, jak je ta vojna ztráta dvou roko ~ivota, kdy~
kone%0Å„n%1Å‚ s desetiminutovým zpo~d%1Å‚ním telefon zazvonil.
etaY jej zvedl, ohlásil se a potom sluchátko podal BoYkovi. Ten se
pYiakrceným hlasem zmohl jenom na neutrální:
Haló, halo, kdo tam? &
Vzáp%1Å‚tí bezpe%0Å„n%1Å‚ poznal hlas tchyn%1Å‚. V tu chvíli si vybavil, ~e naposledy
ji vid%1Å‚l, kdy~ ji v polospánku oaukal, aby se pomstil tchánovi za zprzn%1Å‚ní
své ~eny.
BoYku, jsi to ty? Haló, já nic neslyaím.....
Bodeje bys n%1Å‚co slyaela babo, kdy~ nic neYíkám, pomyslel si. Ano,
maminko, jsem to já, copak se d%1Å‚je?
Nem%1Å‚j obavy, ned%1Å‚je se nic sv%1Å‚toborného, jenom naae Hanka m%1Å‚la
v práci úraz. Neboj, nic vá~ného, spadla v archivu se ataflí a zlomila si
nohu .
BoYek si hlasit%1Å‚ oddechl. Zlomená noha snad není nic vá~ného. V tom
smyslu se také vyjádYil do sluchátka.
No nemysli si, je to prý komplikovaná zlomenina. Museli ji to rovnat a
te ji má zav%1Å‚aenou na kladce se záva~ím. Bude prý v nemocnici nejmíH
10 dní, ne~ dostane chodící sádru a pustí ji domo. Tak ti to pro jistotu
volám, abys nebyl pYekvapený, a~ v pátek pYiletía, ~e není doma.
BoYek zavrt%1Å‚l hlavou, jakoby jej tchyn%1Å‚ mohla vid%1Å‚t.
Nem%1Å‚l bych se vrátit domo? Postaráa se o d%1Å‚ti?
Otázka to byla %0Å„ist%1Å‚ Ye%0Å„nická. Po%0Å„ítal s odmítnutím a byl rád, proto~e m%1Å‚l
rozd%1Å‚lanou termínovanou práci.
O d%1Å‚ti je postaráno. Odpoledne jsou u nás, dostanou najíst a vykoukají
televizi. Ale nemáme dost postelí a nechci, aby BoYík spal na gau%0Å„i
s Markétou. Tak~e Markéta se jde po TV vyspat domo. V pátek ji poalu
domo dYív, aby uvaYila a trochu ti nahradila Hanku. Abys nebyl doma
opuat%1Å‚ný, a~ pYiletía.
BoYek se ironicky usmál. Hanku mu Markéta nahradit nemo~e, proto~e
byl nadr~ený jako slon a vypadalo to, ~e pokud si nepomo~e sám,
pYetlak nevypustí. Jeat%1Å‚ chvíli spolu mluvili a pak dálkový rozhovor
skon%0Å„il.
Ten den odpoledne se sourozenci u d%1Å‚dy a babi%0Å„ky dohadovali, lépe
Ye%0Å„eno poYádn%1Å‚ hádali, na co budou koukat ve%0Å„er v televizi. SamozYejm%1Å‚
se nemohli dohodnout a tak Markéta pYiala s návrhem, ~e hned po ve%0Å„eYi
se pYesune domo, kde by m%1Å‚la TV jen pro sebe. Na tohle ji babi%0Å„ka
Ro~ena necht%1Å‚la kývnout. Slíbila toti~ mám%1Å‚ v nemocnici, ~e holka
nebude courat odpoledne po kamarádkách a ve%0Å„er se pYesune domo a~
pozd%1Å‚ ve%0Å„er, aby si nepYivedla n%1Å‚jakou tu návat%1Å‚vu na pYespání.
Hanka v%1Å‚d%1Å‚la svoje. Uv%1Å‚domovala si, ~e Markéta má po ní dychtivou
kundi%0Å„ku. PYesto~e pro ni obstarala Antigest a v poslední dob%1Å‚ ji
tolerovala ob%0Å„asné aukání s bráakou, pYece jenom nestála o to, aby
dcera získala pov%1Å‚st vaemdalky.
Znala drbny v baráku a v%1Å‚d%1Å‚la, ~e %0Å„asté ve%0Å„erní návat%1Å‚vy n%1Å‚jakých
dorostenco by jejich pozornosti jist%1Å‚ neunikly. Ob%0Å„asné milostné hrátky
mezi sourozenci pYehlí~ela, nebo spía d%1Å‚lala mrtvého brouka, od té
doby, co si sama za%0Å„ala s BoYíkem. Ob%0Å„as o tom pYemýalela a nesta%0Å„ila
se divit. Byla sice od pYírody nymfomanka, ale od za%0Å„átku svého
sexuálního ~ivota nikdy nem%1Å‚la nedostatek sexu. A a%0Å„koliv je to
neuv%1Å‚Yitelné, poznala pYi tom v ~ivot%1Å‚ jen dva mu~e svého tátu a pak
pozd%1Å‚ji man~ela. Nyní, za pal%0Å„ivého rozkv%1Å‚tu své omamné orchideje, si
svoji sbírku doplnila do tYetice a zase incestem.
BoYík, jako milenec byl pro ni skute%0Å„né terno. Jeho mladický potenciál byl
neuv%1Å‚Yitelný. Kdy~ m%1Å‚li dost %0Å„asu, dokázal ji mrdat dlouhé hodiny a
poYád nem%1Å‚l dost. Jeho jedinou slabinou bylo, ~e pYi prvním %0Å„ísle se
dokázal ud%1Å‚lat b%1Å‚hem první minuty. Avaak v neuv%1Å‚Yiteln%1Å‚ krátké dob%1Å‚,
prakticky b%1Å‚hem dalaích n%1Å‚kolika minut, byl pYipraven k dalaí akci. Pro
zvýaení své rozkoae si navykla první %0Å„íslo vyYídit ústn%1Å‚ . Také se sna~ila
jej trochu usm%1Å‚rHovat, aby hned nenasadil své králi%0Å„í tempo .
Trp%1Å‚liv%1Å‚ jej u%0Å„ila, aby pYírazy zvolnil, nebo zcela pYeruail. N%1Å‚kdy kvoli
tomu vy~adovala zm%1Å‚nu polohy a úmysln%1Å‚ trochu prodlu~ovala jeho
dalaí nasazení. Pokud mu to pYesto n%1Å‚kdy uteklo a stYíkal dYív, ne~ by jí
vyhovovalo, mávla nad tím jenom rukou. V%1Å‚d%1Å‚la, ~e oaizená rozhodn%1Å‚
nebude, proto~e za chvíli se do%0Å„ká dalaího aoustu a ten bude o n%1Å‚co
delaí.
BoYík sed%1Å‚l u bedny mezi Markétou a babi%0Å„kou a zíral na obrazovku.
Jeho myalenky se vaak honily úpln%1Å‚ jinde. Jako správný pubereák
pochopiteln%1Å‚ myslel na sex. Byl nasraný na celý sv%1Å‚t, proto~e mu bylo
jasné, ~e si jen tak nevrzne. Máma v nemocnici, Markéta pojde na noc
domo a babi%0Å„ka bude chrupat vedle d%1Å‚dy v lo~nici. Tak~e nad%1Å‚je, ~e by
dnes smo%0Å„il rákos je mizivá. Spokojen%1Å‚ se usmál pYi vzpomínce, jak to
uhrál v%0Å„era. D%1Å‚da m%1Å‚l odpolední vyu%0Å„ování a avizoval, ~e pYijde a~ po
aesté. Markéta m%1Å‚la pYijít ze akoly n%1Å‚co po tYetí hodin%1Å‚. A Babi%0Å„ka m%1Å‚la
ranní sm%1Å‚nu.
Do prázdného bytu dorazil jako první, krátce pYed druhou. Pustil magi%0Å„
na plné koule a zapátral v ledni%0Å„ce. Nem%1Å‚l hlad, ale pYialy na n%1Å‚j chut%1Å‚.
Ne nadarmo o n%1Å‚m máma Yíkala, ~e ~ere jako kyselina. Objevil aunkový
salám a n%1Å‚kolik plátko na míst%1Å‚ sn%1Å‚dl. Chodil bezcíln%1Å‚ po byt%1Å‚ a
vylo~en%1Å‚ se nudil. Pohlédl na hodiny a zjistil, ~e za chvíli bude pol tYetí.
Tou dobou se babi%0Å„ka vrací z práce. Ztiail magi%0Å„, proto~e v%1Å‚d%1Å‚l, ~e nemá
ráda ty jeho decibely. Pak si vybavil, ~e Markéta pYijde a~ pYed %0Å„tvrtou.
V tu chvíli jej napadla báje%0Å„ná myalenka.
Sotva se Ro~ena objevila ve dveYích, vykro%0Å„il jí v ústrety a úslu~n%1Å‚ jí
pomohl z kabátu. M%1Å‚la oble%0Å„enou volnou sukni a pYiléhavý svetYík. Vzal ji
pomalu do náru%0Å„e a pYitiskl se k ní. Od té doby, co byli milenci, chovali
se k sob%1Å‚ velmi dov%1Å‚rn%1Å‚ poka~dé, pokud to jen situace dovolovala. Te
je nikdo neruail a tak Ro~ena zaklonila hlavu a lehce se políbili. Jeho
ruka spo%0Å„inula na jejím Hadru, p%1Å‚kn%1Å‚ zespoda, jakoby se cht%1Å‚l cht%1Å‚l
pot%1Å‚ait jeho váhou. M%1Å‚la podprsenku a tak imposantní kozy byly výa, ne~
kdy~ chodila po byt%1Å‚ jen tak na volno.
Ale BoYíku, snad by ses necht%1Å‚l zase mazlit , sna~ila se vymanit. Za
chvíli pYijde Markéta, protestovala jeat%1Å‚. Znásobil svoje úsilí a k tomu
Yekl:
Máme dost %0Å„asu. NejmíH hodinku. A práv%1Å‚ proto, musíme ten %0Å„as
vyu~ít.
.
Za%0Å„al ji svlékat s obratností komorné a brzy v pYedsíni stála na horní
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
zanotowane.pldoc.pisz.plpdf.pisz.plkwiatpolny.htw.pl
|
|
| Cytat |
Dobre pomysły nie mają przeszłości, mają tylko przyszłość. Robert Mallet
De minimis - o najmniejszych rzeczach.
Dobroć jest ważniejsza niż mądrość, a uznanie tej prawdy to pierwszy krok do mądrości. Theodore Isaac Rubin
Dobro to tylko to, co szlachetne, zło to tylko to, co haniebne.
Dla człowieka nie tylko świat otaczający jest zagadką; jest on nią sam dla siebie. I z obu tajemnic bardziej dręczącą wydaje się ta druga. Antoni Kępiński (1918-1972)
|
|
